/ BLOG

Co je to autodiagnostika a jak funguje?

#Řídící jednotky motoru

Autodiagnostika, palubní diagnostika nebo také On-Board Diagnostics (OBD) je diagnostika, která dokáže odhalit závady na vozidle pomocí čtení a analýzy dat z elektronických řídících jednotek (ECU - Electronic Control Unit). Zároveň slouží k nastavení či změnám konfigurací jednotlivých zařízení. Diagnostické přístroje se začaly objevovat na konci 80. let 20. století. V 90. letech byly protokoly standardizovány tak, aby bylo možné sjednotit formu diagnostiky a snížit náklady na vývoj ECU.

Termín diagnostika pochází z řečtiny a vznikl spojením slov „dia“ a „gnosis“, neboli roz-poznání. Původně se tento termín využíval v lékařství, postupně byl přenesen do mnoha oborů. Slovo autodiagnostika vzniklo spojením slov automatizace diagnostiky. Úlohou diagnostiky je zjistit, jestli diagnostikovaný objekt funguje správně, a pokud ne, identifikovat rozsah poruchy či odhalit skrytou (latentní) poruchu a zjistit její příčinu. Autodiagnostiku můžeme rozdělit na komunikaci s řídicími jednotkami a měření napětí jednotlivých senzorů či akčních členů. Autodiagnostika mimo jiné analyzuje výfukové plyny a tím sleduje díly vozu, které se podílejí na jejich složení. To zajišťuje ochranu katalyzátoru, bezpečnost provozu automobilu a v neposlední řadě přispívá k ochraně životního prostředí.

Nejčastěji používané autodiagnostické přístroje

Výrobci automobilů vyvíjejí vlastní autodiagnostické přístroje, které musí značkové autoservisy používat. U Fiatu je to přístroj Examiner, Peugeot používá Diag, Renault používá Clip, u Mercedesu je to StarDiagnose a u BMW Modic atd. Nevýhodou těchto diagnostických přístrojů je jejich vysoká cena. Existují ale i nezávislí dodavatelé autodiagnostik, kteří mají mírnější cenovou politiku. Pro úplnost je třeba zmínit, že existují také zjednodušené přístroje, tzv. čtečky. Ty mají pouze základní funkce (nejčastěji slouží jen ke čtení a mazání závad) a nízký komfort obsluhy.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé značky aut používají naprosto rozdílné diagnostiky, je pro multiznačkové servisy výhodné používat plnohodnotné diagnostické programy spouštěné na běžném počítači. Výhodou je možnost pohodlně a rychle obsluhovat software (např. čtení grafů, orientace v systému) a také ho aktualizovat. Od roku 2000 jsou výstupy jednotlivých řídicích jednotek standardizovány pomocí jednotného souboru norem. Rozlišujeme evropský, americký a japonský systém. V Evropě musí mít všechna nově registrovaná vozidla, se zážehovým motorem od roku 2001 a vznětovým motorem od 2003, systém řízení motoru (počítač) kompatibilní s evropskou normou EOBD.

Dříve se jednotlivé diagnostiky lišily používanou sběrnicí pro komunikaci s vozem a počtem pinů v zásuvce. Připojovaly se na speciální konektor nacházející se uvnitř kabiny vozu, nejčastěji v blízkosti pracoviště řidiče. Různé automobilky používaly odlišné konektory pro připojení autodiagnostik. Uživatel diagnostik musel počítat s tím, že musí mít správný připojovací konektor a správný diagnostický program/zařízení pro konkrétní automobil. V současnosti došlo ke sjednocení a moderní automobily používají konektory OBD2. I proto lze nyní využívat univerzální diagnostická zařízení společná většinu aut.

Základní funkce autodiagnostiky

Autodiagnostika dokáže sdělit mnoho důležitých informací, například kontrola počátku vstřiku, kontrola stavu turbodmychadla nebo test komprese. Pomocí těchto testů je možné odhalit mechanický stav motoru a zaměřit se na konkrétní část motoru při následujících opravách. Pro rozvoj autodiagnostik byla zásadní standardizace označování závad, systémů a dílů. I díky tomuto je autodiagnostika schopna zobrazit informace o ECU, zejména objednací číslo, výrobce, datum programování, atd. Zobrazuje seznam závad v paměti a měřené hodnoty a testování akčních členů připojených k ECU (měření průběhů napětí jednotlivých čidel).

Nejčastěji sledované veličiny